|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 1. 2025 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Zaslepenost (obraz, Nicc) • How are you today (obraz, Nicc) • Pan Mrz (obraz, Nicc) • The damned archetype (obraz, Nicc) • --- a vše, co mi stačí právě teď ke štěstí (úvaha, Nicc) • Vtipoezie (poezie, Nicc) • Pták a člověk (obraz, Nicc) • řeknu to bez kudrlinek, psychóza raz dva tři (poezie, Nicc) • Samota (poezie, Nicc) • Člověk uprostřed (poezie, Nicc) • Kroužky (poezie, Nicc) • Moje duše je nelogická (poezie, Nicc) • Důvod (poezie, Nicc) • 23:53 (úvaha, Nicc) • Jen sni (poezie, Nicc) • Nevzdělaná (úvaha, Nicc) • Vrků (poezie, Nicc) • Pravidla sobectví (poezie, Nicc) | |
|
Pravidlo sobectví jedna staň se psychopatem povstaň a vstaň děláš to pro sebe, ale ono ti to nic nepřináší pravidlo sobectví dva dva lidi co na sebe koukaj ale jen jeden z nich tomu druhému rozumí pravidlo sobectví tři vezmeš tři brambory a všechny sníš, ani o jednu se nerozdělíš pak vypěníš chtěl jsi víc brambor když chceš brambory musíš vytáhnout mozek z liščí nory a kopat |
|
|
vrků vrků vrků říká ptáček a já na to doprdele kurvadrát moje mysl říká blablabla a pak blebleble a to všechno za pár minut a.. ptáček říká vrků vrků vrků a já na to doprdele kurva ježiš sakra ale proč pořád to a ono a moje mysl tohleto a svět támhleto a dělej tohle nebo nedělej nebo mysli na tohle nebo nemysli nebo říkej něco nebo radši nemluv nebo myslíš až moc nojo ale jinak jsi úplně vymaštěná a .. a a ptáček vrků vrků a já ach ptáčku vrků fňuk vrků chňo chňo poraď mi poraď ptáček ptáček taky asi naříká chňo chňo a vrků vrků pořád se mě ptá co má dělat a já tady řešim jenom sebe, ale nechci toho ptáčka vyděsit to zas jako né jo ale třeba mě ten ptáček děsí svym nemožnym klidem i když počkat! ach ptáčku vrků vrků vrků a ptáček na to doprdele vrků doprdele vrků doprdele vrků kurva vrků ale už kurvaaaavrkkkuuuuvrkuuukurvaaakurvvaaaavrkuuuuu a byl to krásný jarní den vrků fňuk |
|
|
Nevím, co to znamená inteligence, protože je definována lidmi, do jejichž komunity se neřadím, byť velmi často s takovými lidmi jsem v blízkém kontaktu, alespoň mám ten dojem.. Ráda bych se považovala za vzdělaného člověka, ale výsledky mého prospěchu ve škole a obecně v životě mi svým způsobem říkají, že vzdělaný člověk nejsem, tudíž je pro mě jednoduché cítit úzkost i na konci tohoto mého monologu, protože každá chybička je hodnocena jakoby něčím vyšším ve mně a toto vyšší já jsou pohledy a posudky vnějšího takzvaného vzdělaného světa. Opravdu nevím ani jak k tomuto přistoupit, poněvadž jsem člověk velmi citlivý a moje citlivost se mísí s perfekcionismem a proto je těžké porozumět stanoviskům v tomto světě, které se mi moc citlivé nezdají, perfektní možná, ale ne zrovna v bodě, kterému dokáži porozumět. Ano, přeji si být vzdělaný člověk a také si přeji žít život naplno a mám pocit, že to druhé se mi daří, akorát občas mě zachytí nejistota, která mívala podobu mývala.. ne dobře, ta nejistota měla podobu lidí a taky internetu a vlastně kohokoliv, kdo nějak pojímá "objektivní" ustanovení jakožto např. ustanovení - Tento člověk je nevzdělaný - a já se cítím jako pravý opak Hrabalovy postavy, jež o sobě hovoří jako o člověku, který je vzdělán proti své vůli. Já jsem nevzdělána a řekněme, že si za to můžu sama a jen mektám a mektám a komu pomůžu, to netuším, ale vše, co zapadá a souvisí s pojmem vzdělání, ve mně vyvoláva ohromný neklid a až velmi agresivní pocity, které si ale zabalím k sobě do svého nevzdělaného šuplíku, ve kterém mám i spoustu dalších "nevzdělávek", které určitě žádná škola nevyužije, protože upřímně, jakožto nevzdělaný člověk bych tak tipovala, musím být té hrubosti a říct Doprdele, ale sakra už, a tím se rozloučit, protože mi není souzeno ukončit toto povídání s grácií... Ne, ještě moment, budu tak drzá, že zavzpomenu jedné své učitelky, kterou jsem měla ráda a která viděla v mém projevu mnoho dobrých myšlenek a zároveň mě nemohla oznámkovat dobře, protože myšlenky téměř nekončily a stejně tak ani nekončilo nějaké ucelení uzavření, ono tam ani nebylo a stejně tak jsem tam možná ani já nebyla, protože jsem se nesla v duchu úzkosti úplně na jiné vlně, a stejně tak se nesu na vlně úzkosti i teď, protože tenhle systém je tak vymrdanej, že moje duše je z něj úplně vymrdaná, a člověk ani nedokáže cejtit radost z něčeho, co vlastně dělá pro radost, a cítí jen úzkost a vymrdanost vlastní duše. |
|
|
Můj smutek je modlitbou |
|
|
23:53 ukazuje mobil, v sobě mám neurol a v hlavě se marně snažím najít smeták, kterej uklidí myšlenky na práci. Práce se nekoná teď, teď je, řekla bych, čas spíš na spánek. No, nedá se nic dělat, ten smeták se asi ztratil a tak musím procházet myšlenky na to, co je špatně. Něco asi jo, protože člověk jen tak bezdůvodně negooglí, co má dělat při syndromu vyhoření. Co můžu dělat, hm. No tak mohla bych komunikovat svoje pocity s lidma nahoře a teď nemyslím Boha ani jeho kumpány, ale spíš lidi v mojí práci. Moje práce má tu blbou vlastnost, že je úplně skvělá a když selháváte v dobrý práci sami v sobě, tak je něco s Váma asi? Nebo možná ne, ale to teď není podstatný. Asi je těžký, když už na nějaký řešení přijdu, tak kvůli mými osobnímu nastavení, říkejme tomu chaos, vložme do toho i paměť a vůbec si to domyslete, já nevím. Tak první, co mě napadá, že nebudu nikoho obtěžovat ve 23:53. Sedím tu na hajzlu a beztak to v tý mojí palici páchne víc než pode mnou. Bylo by fajn hledat řešení, hledat řešení. Hledám řešení a proto nemůžu spát a protože nemůžu spát, zejtra se budu zas cejtit jak kus hovna a nebudu schopná uvažovat čistě a tak budu zas říkat, že je všechno v pohodě a nebo neřeknu, že je vše v v pohodě, ale i v případě, že dojdu do bodu, kdy mi dojde, co teda je v nepohodě, pravděpodobně ten papírek, kde bude celý rozřešení tohoto ukrutného zloveškerenstva, tak ho někde ztratím a pak se třeba dva dny budu cejtit fajn a budu zase šťastnej šílenej člověk a pak zas upadnu do brutální úzkosti a nebudu vědět z čeho, protože odpověď na otázku má ztracenej papírek, ale možná najdu jinej papírek a ten mi dá dočasnou odpověď na dočasnou otázku a tak teda budu mít pocit, že je všechno v pohodě, ale za chvíli zas ten pocit přijde a takhle se to bude motat dokola celej tenhle život anebo ne, já fakt nevím, co bude, ale potřebuju ventilovat, co se ve mně děje, protože to je to jediný co zvládnu a je fajn, když to zvládnu teď při sraní než nikdy. Konec této úvahy bych zakončila něčím pozitivním, jak je mi zvykem, ale dneska ne, dneska se na to pořádně vyseru a zkusím jít aspoň spát a když se to nepovede, ráno se tu potkáme znova. Dobrou noc.
|
|
|
jestli chci mít úzkost dejte mi kafe ať mám aspoň důvod |
|
|
Svět je halucinogen Vše je halucinace Vše je gen
Svět je zmatený místo Ve kterém plavu Poetický verše házím za hlavu A už se jen řídím heslem Co na srdci to na jazyku Takže momentálně úzkostlivý sliny V pokoji Kterej mi nic neříká A kterej působí jak ketamin Proč jsem radikální Proč jsem tak zasraně loajální Když chci bejt zbytečně teatrální Chci bejt zbytečně teatrální Chci iq svejch rodičů hodit do jámy Geny si nevyberu Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny
Můj halucinogen Je Mysl plná zasranejch hoven Ano, slyšíte správně Jednak hovna A jednak ještě zasraný Poezie byla hezká Když jsem se dívala do tvejch očí A ony byly jako nádhernej samet Ale teď se dívám do prázdna A moje duše je nelogická Moje duše je nelogická A moje zbytečnost magická A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu A dělat že tu nejsem A ty taky A ty taky A ty taky A vy všichni zbyteční magiči
Moje zbytečnost je magická A tím je magie komická A tím je komedie lidská A lidskost nelogická Nelogičnost je lidská A tím je lidskost mně blízká
|
|
|
Co je uvnitř mě? co je uvnitř mě?! co to ve mně řve otázky, který neslyšíš a ony křičí za hranami žeber
tak už se seber! a dej si tu odpověď tu, kterou jsi zasypala starejma učebnicema těma, který nikdy neotevřeš – najdi si v týhle básni to, co potřebuješ tahle báseň je nejspíš o ničem – ale kdo se to dozví jen ten, co to zkusí
takže pojďme se podívat co zde leží nebo lítá nebo medituje nebo levituje nebo dělá kroužky na sněhu nebo dělá cibulový kroužky nebo má kroužek v pupíku nebo má o kroužek míň nebo je to kroužek dětský třeba je to kroužek Jak vyrobit dětskou plínku třeba je to kroužek plnej lidskejch sraček třeba mezi těma sračkama je i něco krásnýho třeba je tam něco, co tě děsí, protože to vidíš poprvé, ale neboj třeba je to taky jen malý letní pírko prolítávající parkem Grébovka a třeba je v Grébovce malý poklad, který ještě nikdy nikdo neobjevil třeba se jednou odhodláš najít ten poklad třeba v den, kdy půjdu jen tak do Grébovky na procházku očumovat, jak se lámou kůry stromů
třeba tě tam uvidim a řeknu si jé, tenhle člověk slyšel moji báseň a teď půjde hledat poklad a já za ním přijdu a budu mít kamaráda do smrti, protože o tom je ta usměvavá bizarnost života a třeba ten člověk skoro ani neřekne čau a třeba raději bude koukat na měsíc nebo slunce nebo mraky nebo čápa nebo fraktály ve svý hlavě
třeba mě vůbec neuvidíš třeba tě vůbec nezajímám třeba si řeknu jsem to ale sobec proč mluvim furt o sobě a třeba je to to nejlepší, co momentálně dovedu a jo, život je krásnej takže je vždycky dobrý prozkoumávat který kroužky zde leží.. |
|
|
Ve světě hippíků alkoholiků feťáků, pankáčů, divnejch individuí, schizofreniků, bláznů, pomatenců, bastardů, maniaků, řikejsitomujakchceš lidí, ve světě lidí beze jména bez domova bez přátel, bez stability, bez jistot, bez pocitu, že někam patříš, bez jádra, bez kormidla, ošklivejch lidí, umaštěnců, zmaštěnců, naivek, pobudů, tuláků Jsi Superstar Kreativec Ten, co tě pobaví Dobrej člověk Extrovert Král Muzikální Veselej Hravej Člověk s duchem, duší s jasnou prozářenou myslí Sršíš nápadem Sršíš energií Jsi prostě dobrák Jsi prostě dobrej Ne vlastně ty jsi skvělej vlastně vlastně Výjimečnej Speciální Unikát To se jen tak nevidí Jsi Opravdu lidskej Opravdu ryzí Jsi to prostě ty a za to tě máme rádi
Ve světě kravaťáků, nadřízenejch, tvojí mámy, mojí mámy, mámy všech, všech, co něco ví, všech, co se vyznaj, co mají význam, na úrovni Lidí s titulem Lidí s tváří Lidí s pevnou rukou Lidí, co ví, kdy se smát, kdy mlčet, kdy prdět, kdy vstávat, kdy si mejt ruce, kdy říkat dětem co se smí a nesmí Lidí nadlidí Krotitelů lidský rasy politiků, úředníků, diplomatů, fešáků, krásnejch lidí, stejnejch lidí Lidí, co tě možná nevnímaj Lidí, který možná nevnímáš lidí s názorem i bez názoru Jsi Divnej Pošuk Radikální Umouňenej Tvrdohlavej Kazitel zábavy Depresivní Trhlej Magor Ne zrovna upravenej Moc v hlavě Moc přemýšlíš Přehnanej Podezíravej Nudnej Příliš snaživej, sobeckej, bez výrazu S moc expresivním výrazem Nekňuba Alternativní, introvert, nepochopenej, speciální, speciální se sarkastickým toném Moula Blb Pako
Jsi Vnímán všem a všemi a nejvíc sám sebou a tvůj úředník a hippík v hlavě o kontrolu se perou Teď tu velim já! říká jeden a ten druhej mlčet musí a někdy malej zázrak stane se A člověk uprostřed člověka uprostřed ven pustí
|
|
|
Budí mě v noci, když chci spát vyrábí obrázky, ne zrovna úsměvné snažím se zklidnit a ona mě posílá do svých nejtemnějších koutů
říká si samota a mám s ní zvláštní vztah nějakým způsobem se vzájemně potřebujeme ale občas na mě tak nějak v převleku vybafne a já se až děsím, kolik toho o sobě nevím třeba zrovna teď, když chci spát
chce mě celou pro sebe chce mě omámit a svést vyrábí ty podivný obrázky a tím si u mě opravdu nepřidává ale stejně vím, že ji potřebuju
jen kdyby.. jen kdyby přišla, když ji potřebuju..
ale ona je tady teď teď mě provádí galerií iluzorních symbolů ničemu z toho nevěřím naštěstí ale jistá jistá si taky nejsem
ale proč se tu ukazuje člověk sám, osamocen ve Vesmíru proč mě odvádí od toho tak krásného lidského kontaktu možná to není samota možná je to strach z ní
běžně mi nevadí baví mě si s ní hrát akorát že teď je noc a fakt bych chtěla spát a to neříkám, protože se to rýmuje poněvadž to by bylo dost špatný říkám to, protože teď ona nejvíc sílí teď si hrát nechce, teď je zlá teď se mi snaží jakési pochyby nainstalovat do mozku ale sorry kámo mojí pozornost si nezískáš ta je teď v týhle básni
|
|
|
Říkej mi psychózo páč tak se jmenuju říkej mi zlato nebo tě zabiju
nikam to nevede nikdy to nekončí otázka čeká a přejede ji vlak
slovama mrham leč papír netrham páč mam kompjutr tak to je snad jasný
psychóza mě děsí ale seru na ní mam prášky na hlavu držim je na dlani
strkam je do pusy nikam to nevede asi je to jen fantasie pak si myslim, že prsty jsou nůžky a trham s nima ubrusy lezu s nima za vlasy tam mam asi brouky podle testu i když nemam ale co já vim psychóza mi je dělá
pane doktore napište mi nový léky mojí řeč nikdo nechápe a já se bavim s ptáky sérii mrtvejch holubů posílám mrtvýmu dědovi páč jestli jsem to zdědila tak to snad zděděj ufouni a je potřeba to divný umění rozšiřovat, ať se o mně aspoň mluví ať další generace ví, kam čumí
vemte moje geny a dejte je nějaký feně ať zaštěká písničku z muzikálu "NENE" to bude supr to se pobavim já a kámoši z blázince kam se nedávno zastavim jo čas ten je taky neurčitej polohu na gps nezvládám ale kde mám bod g to víceméně vim neptejte se mě na věci z historie to jsou pro mě historky jako když moje máma víno pije
je to to stejný furt dokola říkali mi Nikola neuměli to říct správně a moje básně jsou mrtvý a tak to píšu odshora odzdola páč mám xanax a ten mě teď volá a moje psychóza se mnou třeba je a třeba neni a třeba jsem jen dítě štěstěny a kdejakej člověk má potřebu to řešit páč sám je to morous a má blbý kecy a co já mám s tim všim dělat že jsem magor to vim už co mi umřel první děda a tak to celý je a nebudu to měnit páč už to mam u ... a chtěla jsem vám to jen sdělit
|
|
|
|
|
|
Byl jednou vtip a ten se měl rád a bylo mu jedno že se tomu nedá smát |
|
|
Má těkavá mysl propichuje očima písmenka na klávesnici a ne a ne se trefit do toho, které jsem si vybrala. Něco ve mně si přehazuje míček a já prostě nedokážu koncentrovat pozornost tam, kam potřebuju. Po tom, co jsem dopsala pár vět, vnímám svoji tendenci upravovat si v hlavě celej ten chaos posledních pár vteřin, což je něco, co mi dělá dobře a zároveň mě to nesmírně frustruje. Funguju takhle často, asi bych to nazvala -pochyby. Svět? To jsou pro mě hlasité tikoty. Marně se snažím podchytit maličké kousky mezi nimi. Snažím se utišit svoje tělo a s tím i doufám, že se ztiší hukot kolem, ale ne.. pořád to tiká. Venku nebo v mojí hlavě?.. Nevím kde, ale chci to zjistit. Čtu příběhy jiných lidí, slova mě inspirují k tomu taky něco napsat. Prožitky ostatních mě vzrušují a vyvolávají ve mně pocit HEJ! TOHLE JSEM TAKY JÁ, TOHLE CHCI TAKY ABY BYLO NA PAPÍRU.. možná trochu jinak, možná míň organizovaně, ale proč by ne.. proč něco nedělat.. protože to nebude "dokonalé"? Jop. Čeština je fajn, ale nikdy mi to zrovna dvakrát nešlo. Mám problém psát háčky tam, kam patří. Občas se prostě zatoulají k jinému písmenku. A t d a t d. Doktor mi napsal rispen. Antipsychotikum. Neví si se mnou rady, nejsem zařaditelná, nicméně něco ve mně sabotuje věci, který chci dělat a tak to raději beru. Nechtěla jsem, ale beru. Chci důvěřovat světu, chci vědět, že je tenhle svět bezpečnej prostor.. a on je! Je tomu těžký věřit. Je těžký v pocitu sevření a děsivosti občas věřit, že stačí vyfouknout tuhletu těžkou bublinu, která svírá moje hrdlo.. ale je to tak... .. fuu! Už věřím. Věřím, že v tom nejsem sama. Věřím, že je nás tady víc, komu tiká.. Možná je to schíza, možná je to citlivost, možná je to "normální", kdo ví. Věřím, že se nic nestane, když dám výpověď. Věřím, že se nic nestane, když se odstěhuju. Věřím, že se nic nestane, když budu PRÁVĚ TEĎ ležet jen tak na chodníku a někde v mojí negativní části sebe sama si budu myslet, že tohle je konec, ale vím, že neni. Nejsem v tom sama. Svět je zázrak a ne, tohle neni žádnej nahodilej ezoshit, prostě je to zázrak pro mě, protože to je to, co z něj chci mít. Chci mít svět za zázrak. Chci věřit, věřit v to, že to bude lepší, když budem chtít.. Já chci.
|
|
|
|
|
|
Obrázek byl věnovanej jako dárek Lukášovi M. |
|
|
|
|
|
|
|
⇡nahoru⇡ |
