něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Zaslepenost (obraz, Nicc) • How are you today (obraz, Nicc) • Pan Mrz (obraz, Nicc) • The damned archetype (obraz, Nicc) • --- a vše, co mi stačí právě teď ke štěstí (úvaha, Nicc) • Vtipoezie (poezie, Nicc) • Pták a člověk (obraz, Nicc) • řeknu to bez kudrlinek, psychóza raz dva tři (poezie, Nicc) • Samota (poezie, Nicc) • Člověk uprostřed (poezie, Nicc) • Kroužky (poezie, Nicc) • Moje duše je nelogická (poezie, Nicc) • Důvod (poezie, Nicc) • 23:53 (úvaha, Nicc) • Jen sni (poezie, Nicc) • Nevzdělaná (úvaha, Nicc) • Vrků (poezie, Nicc)

30.3.2023
Vrků

vrků vrků vrků

říká ptáček 

a já na to

doprdele kurvadrát moje mysl říká blablabla a pak blebleble

a to všechno za pár minut a..

ptáček říká

vrků vrků vrků

a já na to

doprdele kurva ježiš sakra ale proč pořád to a ono a moje mysl tohleto a svět támhleto a dělej tohle nebo nedělej nebo mysli na tohle nebo nemysli nebo říkej něco nebo radši nemluv nebo myslíš až moc nojo ale jinak jsi úplně vymaštěná a ..

a

a ptáček vrků vrků

a já

ach ptáčku vrků fňuk vrků chňo chňo poraď mi poraď

ptáček ptáček taky asi naříká chňo chňo a vrků vrků pořád se mě ptá co má dělat a já tady řešim jenom sebe, ale nechci toho ptáčka vyděsit to zas jako né jo

ale třeba mě ten ptáček děsí svym nemožnym klidem

i když počkat!

ach ptáčku vrků vrků vrků

a ptáček na to

doprdele vrků doprdele vrků doprdele vrků

kurva vrků ale už kurvaaaavrkkkuuuuvrkuuukurvaaakurvvaaaavrkuuuuu

a byl to krásný jarní den

vrků fňuk

15.3.2023  (upr. 17.3.2023)
Nevzdělaná

Nevím, co to znamená inteligence, protože je definována lidmi, do jejichž komunity se neřadím, byť velmi často s takovými lidmi jsem v blízkém kontaktu, alespoň mám ten dojem..

Ráda bych se považovala za vzdělaného člověka, ale výsledky mého prospěchu ve škole a obecně v životě mi svým způsobem říkají, že vzdělaný člověk nejsem, tudíž je pro mě jednoduché cítit úzkost i na konci tohoto mého monologu, protože každá chybička je hodnocena jakoby něčím vyšším ve mně a toto vyšší já jsou pohledy a posudky vnějšího takzvaného vzdělaného světa. Opravdu nevím ani jak k tomuto přistoupit, poněvadž jsem člověk velmi citlivý a moje citlivost se mísí s perfekcionismem a proto je těžké porozumět stanoviskům v tomto světě, které se mi moc citlivé nezdají, perfektní možná, ale ne zrovna v bodě, kterému dokáži porozumět.

Ano, přeji si být vzdělaný člověk a také si přeji žít život naplno a mám pocit, že to druhé se mi daří, akorát občas mě zachytí nejistota, která mívala podobu mývala.. ne dobře, ta nejistota měla podobu lidí a taky internetu a vlastně kohokoliv, kdo nějak pojímá "objektivní" ustanovení jakožto např. ustanovení - Tento člověk je nevzdělaný - a já se cítím jako pravý opak Hrabalovy postavy, jež o sobě hovoří jako o člověku, který je vzdělán proti své vůli. Já jsem nevzdělána a řekněme, že si za to můžu sama a jen mektám a mektám a komu pomůžu, to netuším, ale vše, co zapadá a souvisí s pojmem vzdělání, ve mně vyvoláva ohromný neklid a až velmi agresivní pocity, které si ale zabalím k sobě do svého nevzdělaného šuplíku, ve kterém mám i spoustu dalších "nevzdělávek", které určitě žádná škola nevyužije, protože upřímně, jakožto nevzdělaný člověk bych tak tipovala, musím být té hrubosti a říct Doprdele, ale sakra už, a tím se rozloučit, protože mi není souzeno ukončit toto povídání s grácií... 

Ne, ještě moment, budu tak drzá, že zavzpomenu jedné své učitelky, kterou jsem měla ráda a která viděla v mém projevu mnoho dobrých myšlenek a zároveň mě nemohla oznámkovat dobře, protože myšlenky téměř nekončily a stejně tak ani nekončilo nějaké ucelení uzavření, ono tam ani nebylo a stejně tak jsem tam možná ani já nebyla, protože jsem se nesla v duchu úzkosti úplně na jiné vlně, a stejně tak se nesu na vlně úzkosti i teď, protože tenhle systém je tak vymrdanej, že moje duše je z něj úplně vymrdaná, a člověk ani nedokáže cejtit radost z něčeho, co vlastně dělá pro radost, a cítí jen úzkost a vymrdanost vlastní duše.

4.2.2023
Jen sni

Můj smutek je modlitbou
Aby démoni odešli do patřičných krajin
Sama se sebou maluju obraz psychopata
Kterej nemá šanci vkročit
Pořád tu drží otevřený dveře
Co když náhodou?
Bude potřeba převrátit stoly
Co když náhodou
Zatemní se ta trhlina
Lásku v sobě vypěstuju jako rostlinu
Proboha - trvá to!
Jsem pomalejší
Táhnu se jak váhání uzlu, když strká si tam sebevrah hlavu
Táhnu se a v tu chvíli zas zrychluji
Kolečka se otočí, panenky se protočí, hlava se mě zamotá, padám, kam nevím, ale na čele nápis help
Co a k čemu má to bejt
Dávno už neviditelnej plášť nosím celý věky
Myslím na ňadra cizích žen a jejich rty který tě omáměj
Já už nemám žádný rty, já mám kapuci, která se snaží doskejtovat do tunelu bez přátel
Do tunelu kde budou už jen krysí bobky a můj možná prožitej život
Dal jsi mi do hlavy vlastní neexistenci
Jsi stejnej jak ta zelená kopretina
Ale není už potřeba věci si vyčítat
Lásku vynesu do oblak jak lístky květů o který není potřeba se starat, protože všechno má svoji vlastní cestu a ty to nikdy neumožníš, aby život byl napsanej nikdy nebude napsanej
V tom je to tak zkurveně magický, že brečím a nespím a moje modlitba mi diktuje kdy nespat a bude to trvat ještě pár hodin i při tý nejsilnější meditaci si nakonec řeknu, že to nemám šanci zjistit
Žádnej psychoanalytik nenapsal do dějin, že sny jsou obrannej mechismus a já se braním žít svůj smutek a tak nespím a tak se občas chichotám jak veverka, vím totiž vomámit to drogama nejde vomámit to nejde, duši musíš vomámit jen sněnim.. jen sni, princezno, tohle je tvoje pohádka a ty si to umíš zkurvit dokonale, tak jen sni, prosimtě

9.1.2023
23:53

23:53 ukazuje mobil, v sobě mám neurol a v hlavě se marně snažím najít smeták, kterej uklidí myšlenky na práci. Práce se nekoná teď, teď je, řekla bych, čas spíš na spánek. No, nedá se nic dělat, ten smeták se asi ztratil a tak musím procházet myšlenky na to, co je špatně. Něco asi jo, protože člověk jen tak bezdůvodně negooglí, co má dělat při syndromu vyhoření. Co můžu dělat, hm. No tak mohla bych komunikovat svoje pocity s lidma nahoře a teď nemyslím Boha ani jeho kumpány, ale spíš lidi v mojí práci. Moje práce má tu blbou vlastnost, že je úplně skvělá a když selháváte v dobrý práci sami v sobě, tak je něco s Váma asi? Nebo možná ne, ale to teď není podstatný. Asi je těžký, když už na nějaký řešení přijdu, tak kvůli mými osobnímu nastavení, říkejme tomu chaos, vložme do toho i paměť a vůbec si to domyslete, já nevím. Tak první, co mě napadá, že nebudu nikoho obtěžovat ve 23:53. 

Sedím tu na hajzlu a beztak to v tý mojí palici páchne víc než pode mnou. Bylo by fajn hledat řešení, hledat řešení. Hledám řešení a proto nemůžu spát a protože nemůžu spát, zejtra se budu zas cejtit jak kus hovna a nebudu schopná uvažovat čistě a tak budu zas říkat, že je všechno v pohodě a nebo neřeknu, že je vše v v pohodě, ale i v případě, že dojdu do bodu, kdy mi dojde, co teda je v nepohodě, pravděpodobně ten papírek, kde bude celý rozřešení tohoto ukrutného zloveškerenstva, tak ho někde ztratím a pak se třeba dva dny budu cejtit fajn a budu zase šťastnej šílenej člověk a pak zas upadnu do brutální úzkosti a nebudu vědět z čeho, protože odpověď na otázku má ztracenej papírek, ale možná najdu jinej papírek a ten mi dá dočasnou odpověď na dočasnou otázku a tak teda budu mít pocit, že je všechno v pohodě, ale za chvíli zas ten pocit přijde a takhle se to bude motat dokola celej tenhle život anebo ne, já fakt nevím, co bude, ale potřebuju ventilovat, co se ve mně děje, protože to je to jediný co zvládnu a je fajn, když to zvládnu teď při sraní než nikdy. Konec této úvahy bych zakončila něčím pozitivním, jak je mi zvykem, ale dneska ne, dneska se na to pořádně vyseru a zkusím jít aspoň spát a když se to nepovede, ráno se tu potkáme znova. Dobrou noc.

 

 

28.4.2022
Důvod

jestli chci mít úzkost

dejte mi kafe ať mám aspoň důvod

19.3.2022  (upr. 23.3.2022)
Moje duše je nelogická

Svět je halucinogen

Vše je halucinace

Vše je gen

 

Svět je zmatený místo

Ve kterém plavu

Poetický verše házím za hlavu

A už se jen řídím heslem

Co na srdci to na jazyku

Takže momentálně úzkostlivý sliny

V pokoji

Kterej mi nic neříká

A kterej působí jak ketamin

Proč jsem radikální

Proč jsem tak zasraně loajální

Když chci bejt zbytečně teatrální

Chci bejt zbytečně teatrální

Chci iq svejch rodičů hodit do jámy

Geny si nevyberu

Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny

 

Můj halucinogen

Je

Mysl plná zasranejch hoven

Ano, slyšíte správně

Jednak hovna

A jednak ještě zasraný

Poezie byla hezká

Když jsem se dívala do tvejch očí

A ony byly jako nádhernej samet

Ale teď se dívám do prázdna

A moje duše je nelogická

Moje duše je nelogická

A moje zbytečnost magická

A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu

A dělat že tu nejsem

A ty taky

A ty taky

A ty taky

A vy všichni zbyteční magiči

 

Moje zbytečnost je magická

A tím je magie komická

A tím je komedie lidská

A lidskost nelogická

Nelogičnost je lidská

A tím je lidskost mně blízká

 

20.2.2022  (upr. 2.3.2022)
Kroužky

Co je uvnitř mě?

co je uvnitř mě?!

co to ve mně řve

otázky, který neslyšíš

a ony křičí za hranami žeber

 

tak už se seber!

a dej si tu odpověď

tu, kterou jsi zasypala starejma učebnicema

těma, který nikdy neotevřeš

najdi si v týhle básni

to,  co potřebuješ

tahle báseň je

nejspíš o ničem – ale

kdo se to dozví

jen ten, co to zkusí

 

takže pojďme se podívat

co zde leží

nebo lítá

nebo medituje

nebo levituje

nebo dělá kroužky

na sněhu

nebo dělá cibulový kroužky

nebo má kroužek v pupíku

nebo má o kroužek míň

nebo je to kroužek dětský

třeba je to kroužek Jak vyrobit dětskou plínku

třeba je to kroužek plnej lidskejch sraček

třeba mezi těma sračkama je i něco krásnýho

třeba je tam něco, co tě děsí, 

protože to vidíš poprvé, ale neboj

třeba je to taky jen malý letní pírko

prolítávající parkem Grébovka a třeba 

je v Grébovce malý poklad, který ještě

nikdy

nikdo neobjevil

třeba se jednou

odhodláš najít ten poklad

třeba v den, kdy půjdu jen tak do Grébovky

na procházku očumovat, jak se

lámou kůry stromů

 

třeba tě tam uvidim a řeknu si

jé, tenhle člověk slyšel moji báseň a teď

půjde hledat poklad a já za ním přijdu

a budu mít kamaráda do smrti, protože 

o tom je ta usměvavá bizarnost života

a třeba ten člověk skoro ani neřekne čau a třeba

raději bude koukat na měsíc nebo slunce 

nebo mraky nebo čápa

nebo fraktály ve svý hlavě

 

třeba mě vůbec neuvidíš

třeba tě vůbec nezajímám

třeba si řeknu jsem to ale sobec

proč mluvim furt o sobě

a třeba je to to nejlepší, co momentálně dovedu

a jo, život je krásnej

takže je vždycky dobrý prozkoumávat

který kroužky zde leží..

6.1.2022
Člověk uprostřed

Ve světě

hippíků

alkoholiků

feťáků, pankáčů, divnejch individuí,

schizofreniků, bláznů, pomatenců,

bastardů, maniaků, řikejsitomujakchceš lidí,

ve světě lidí beze jména

bez domova

bez přátel, bez stability, bez jistot,

bez pocitu, že někam patříš, bez jádra, bez kormidla,

ošklivejch lidí, umaštěnců, zmaštěnců, naivek, pobudů, tuláků

Jsi

Superstar

Kreativec

Ten, co tě pobaví

Dobrej člověk

Extrovert

Král

Muzikální

Veselej

Hravej

Člověk s duchem, duší

s jasnou prozářenou myslí

Sršíš nápadem

Sršíš energií

Jsi prostě dobrák

Jsi prostě dobrej

Ne vlastně ty jsi skvělej

vlastně

vlastně Výjimečnej

Speciální

Unikát

To se jen tak nevidí

Jsi

Opravdu lidskej

Opravdu ryzí

Jsi to prostě ty a za to tě máme rádi

 

Ve světě

kravaťáků, nadřízenejch, tvojí mámy, mojí mámy, mámy všech,

všech, co něco ví, všech, co se vyznaj,

co mají význam, na úrovni

Lidí s titulem

Lidí s tváří

Lidí s pevnou rukou

Lidí, co ví, kdy se smát, kdy mlčet, kdy

prdět, kdy vstávat, kdy si mejt ruce, kdy

říkat dětem co se smí a nesmí

Lidí nadlidí

Krotitelů lidský rasy

politiků, úředníků, diplomatů, fešáků,

krásnejch lidí, stejnejch lidí

Lidí, co tě možná nevnímaj

Lidí, který možná nevnímáš

lidí s názorem i bez názoru

Jsi

Divnej

Pošuk

Radikální

Umouňenej

Tvrdohlavej

Kazitel zábavy

Depresivní

Trhlej

Magor

Ne zrovna upravenej

Moc v hlavě

Moc přemýšlíš

Přehnanej

Podezíravej

Nudnej

Příliš snaživej, sobeckej, bez výrazu

S moc expresivním výrazem

Nekňuba

Alternativní, introvert, nepochopenej, 

speciální, speciální se sarkastickým toném

Moula

Blb 

Pako

 

Jsi

Vnímán všem a všemi

a nejvíc sám sebou

a tvůj úředník a hippík v hlavě 

o kontrolu se perou

Teď tu velim já! říká jeden

a ten druhej mlčet musí

a někdy malej zázrak stane se

A člověk uprostřed

člověka uprostřed ven pustí

 

 

6.1.2022
Samota

Budí mě v noci, když chci spát

vyrábí obrázky, ne zrovna úsměvné

snažím se zklidnit

a ona mě posílá do svých nejtemnějších koutů

 

říká si samota

a mám s ní zvláštní vztah

nějakým způsobem se vzájemně potřebujeme

ale občas na mě tak nějak v převleku vybafne a já se až děsím, kolik toho o sobě nevím

třeba zrovna teď, když chci spát

 

chce mě celou pro sebe

chce mě omámit a svést

vyrábí ty podivný obrázky a tím si u mě opravdu nepřidává

ale stejně vím, že ji potřebuju

 

jen kdyby..

jen kdyby přišla, když ji potřebuju..

 

ale ona je tady teď

teď mě provádí galerií iluzorních symbolů

ničemu z toho nevěřím

naštěstí

ale jistá

jistá si taky nejsem

 

ale proč se tu ukazuje člověk sám, osamocen ve Vesmíru

proč mě odvádí od toho tak krásného lidského kontaktu

možná to není samota 

možná je to strach z ní

 

běžně mi nevadí

baví mě si s ní hrát

akorát že teď je noc

a fakt bych chtěla spát

a to neříkám, protože se to rýmuje

poněvadž to by bylo dost špatný

říkám to, protože teď ona nejvíc sílí

teď si hrát nechce, teď je zlá

teď se mi snaží jakési pochyby nainstalovat do mozku

ale sorry kámo

mojí pozornost si nezískáš

ta je teď v týhle básni

 

 

25.12.2021  (upr. 27.12.2021)
řeknu to bez kudrlinek, psychóza raz dva tři

Říkej mi psychózo

páč tak se jmenuju

říkej mi zlato

nebo tě zabiju

 

nikam to nevede

nikdy to nekončí

otázka čeká

a přejede ji vlak

 

slovama mrham

leč papír netrham

páč mam kompjutr

tak to je snad jasný

 

psychóza mě děsí

ale seru na ní

mam prášky na hlavu

držim je na dlani

 

strkam je do pusy

nikam to nevede

asi je to jen fantasie

pak si myslim, že prsty jsou nůžky a trham s nima ubrusy

lezu s nima za vlasy

tam mam asi brouky

podle testu i když nemam

ale co já vim

psychóza mi je dělá

 

pane doktore napište mi nový léky

mojí řeč nikdo nechápe a já se bavim s ptáky

sérii mrtvejch holubů posílám mrtvýmu dědovi

páč jestli jsem to zdědila 

tak to snad zděděj ufouni

a je potřeba to divný umění rozšiřovat, ať se o mně aspoň mluví 

ať další generace ví, kam čumí

 

vemte moje geny a dejte je nějaký feně

ať zaštěká písničku z muzikálu "NENE" 

to bude supr 

to se pobavim

já a kámoši z blázince

kam se nedávno zastavim

jo čas ten je taky neurčitej 

polohu na gps nezvládám

ale kde mám bod g to víceméně vim

neptejte se mě na věci z historie

to jsou pro mě historky jako když moje máma víno pije

 

je to to stejný furt dokola

říkali mi Nikola

neuměli to říct správně a moje básně jsou mrtvý

a tak to píšu odshora odzdola

páč mám xanax a ten mě teď volá

a moje psychóza se mnou třeba je a třeba neni

a třeba jsem jen dítě štěstěny

a kdejakej člověk má potřebu to řešit

páč sám je to morous a má blbý kecy

a co já mám s tim všim dělat

že jsem magor to vim už co mi umřel první děda

a tak to celý je a nebudu to měnit

páč už to mam u ... a chtěla jsem vám to jen sdělit

 

16.7.2021
Pták a člověk

6.7.2021
Vtipoezie

Byl jednou vtip 

a ten se měl rád

a bylo mu jedno

že se tomu nedá smát

25.6.2021
--- a vše, co mi stačí právě teď ke štěstí

Má těkavá mysl propichuje očima písmenka na klávesnici a ne a ne se trefit do toho, které jsem si vybrala. Něco ve mně si přehazuje míček a já prostě nedokážu koncentrovat pozornost tam, kam potřebuju. Po tom, co jsem dopsala pár vět, vnímám svoji tendenci upravovat si v hlavě celej ten chaos posledních pár vteřin, což je něco, co mi dělá dobře a zároveň mě to nesmírně frustruje. Funguju takhle často, asi bych to nazvala -pochyby.

Svět? To jsou pro mě hlasité tikoty. Marně se snažím podchytit maličké kousky mezi nimi. Snažím se utišit svoje tělo a s tím i doufám, že se ztiší hukot kolem, ale ne.. pořád to tiká. Venku nebo v mojí hlavě?.. Nevím kde, ale chci to zjistit. 

Čtu příběhy jiných lidí, slova mě inspirují k tomu taky něco napsat. Prožitky ostatních mě vzrušují a vyvolávají ve mně pocit HEJ! TOHLE JSEM TAKY JÁ, TOHLE CHCI TAKY ABY BYLO NA PAPÍRU.. možná trochu jinak, možná míň organizovaně, ale proč by ne.. proč něco nedělat.. protože to nebude "dokonalé"?

Jop. Čeština je fajn, ale nikdy mi to zrovna dvakrát nešlo. Mám problém psát háčky tam, kam patří. Občas se prostě zatoulají k jinému písmenku. A t d a t d.

Doktor mi napsal rispen. Antipsychotikum. Neví si se mnou rady, nejsem zařaditelná, nicméně něco ve mně sabotuje věci, který chci dělat a tak to raději beru. Nechtěla jsem, ale beru. Chci důvěřovat světu, chci vědět, že je tenhle svět bezpečnej prostor.. a on je! Je tomu těžký věřit. Je těžký v pocitu sevření a děsivosti občas věřit, že stačí vyfouknout tuhletu těžkou bublinu, která svírá moje hrdlo.. ale je to tak... 

.. fuu!

Už věřím. Věřím, že v tom nejsem sama. Věřím, že je nás tady víc, komu tiká.. Možná je to schíza, možná je to citlivost, možná je to "normální", kdo ví. Věřím, že se nic nestane, když dám výpověď. Věřím, že se nic nestane, když se odstěhuju. Věřím, že se nic nestane, když budu PRÁVĚ TEĎ ležet jen tak na chodníku a někde v mojí negativní části sebe sama si budu myslet, že tohle je konec, ale vím, že neni. Nejsem v tom sama.

Svět je zázrak a ne, tohle neni žádnej nahodilej ezoshit, prostě je to zázrak pro mě, protože to je to, co z něj chci mít. Chci mít svět za zázrak. Chci věřit, věřit v to, že to bude lepší, když budem chtít..

 Já chci.

 

3.4.2021
The damned archetype

15.3.2021  (upr. 22.3.2021)
Pan Mrz

 

Obrázek byl věnovanej jako dárek Lukášovi M. 

11.3.2021  (upr. 22.3.2021)
How are you today

23.2.2021
Zaslepenost



⇡nahoru⇡